Please activate JavaScript!
Please install Adobe Flash Player, click here for download
ePaper created 2018-02-28, 16:28:27 | version 1.38.0
Postupy vertikální kostní augmentace Přehledový článek | kalus), remodelace vedoucí k plně funkční kosti (obr. 2) 17. Tento způsob hojení se týká všech vol- ných avaskulárních transplantátů včetně řízené kostní regenerace (GBR – guided bone regenera- tion) a augmentace bloku. Kontaktní hojení se tedy neděje u žádné z těchto augmentací a vyžadovalo by, aby na obou hojících se stranách byla vaskulari- zovaná, vitální kostní tkáň (obr. 2). Mezerovité ho- jení u kostní augmentace zahrnuje lamelární hojení na styčné ploše a na periostu. Buňky jsou rekruto- vány z krve, kostní dřeně a periostu v závislosti na lokální anatomii (obr. 3). Toto rekrutování buněk za- hrnuje i lokální osteoblastické progenitory (buňky odvozené z lidské trabekulární kosti – HTB) a buňky CD34 pozitivního embryogenního progenitoru (EPC) odvozené z krve. 18–21 Diferenciace lokálních dospělých kmenových buněk není ještě zcela pro- zkoumána, ale EPC následuje postupnou změnu v osteoblastu, zatímco ztrácí pluripotentní schop- nosti EPC s vysokými hodnotami CD34 pozitivních buněk. Je následována stadiem „cirkulující buňky z linie osteoblastů”, pokračuje směrem ke „krevní mezenchymální prekurzorové buňce” (BMPC) až na diferenciaci v osteoblastu, zatímco se stále zvyšuje procento CXCR4 receptoru stromálního faktoru 1 derivovaného z buněk (SDF-1). 22, 23 Naproti tomu os- teoklasty jsou částí mononukleárového fagocytár- ního systému a jejich syncytia jsou derivována z těchto buněčných linií. 24 Viscerokraniální kost ob- ličejové oblasti je mesektodermální tkáň odvozená z branchiálního oblouku, spíše než kost vycházející z mezenchymální tkáně, jinde v kostře. 25–28 Tento aspekt nebývá vždy brán v potaz při diskuzích o kosti lebky. jak to vidíme Indukce buněk v kostní tkáni: osteoindukce a neoangiogeneze Průběh kostního hojení je ovlivněn mnoha faktory jako jsou stabilita a morfologie transplantátu nebo pletivového štěpu s biomateriálem a také biologic- kými faktory. Těmito faktory jsou osteokondukti- vita, osteoinduktivita/vasoinduktivita a osteogeni- cita přítomné v kostěném loži implantátu a štěpu nebo pletiva. Osteokonduktivita se týká makro- a mikromechanických a morfologických vlastností, které podněcují specifickou aktivitu kostní tkáně a diferenciaci včetně interakcí buněk matrix, ale také povrchových vlastností, velikostí pórů a propo- jeností pórů v biomateriálech a kostních štěpech, navíc hrají roli ještě externí mechanické vlivy jako jsou například šokové vlny. 29–34 Osteoindukce vede ke kostnímu růstu a diferenciaci přes specifickou ligant-dependentní aktivaci buněk růstovými fak- tory a jinými molekulami, které jsou většinou pří- buzné TGF-ß linii, jako jsou BMP (kostní morfogenní proteiny), například BMP-2 nebo BMP-7 nebo zá- kladní FGF a VEGF. 16, 35–44 Poslední jmenované jsou Kontaktní hojení Haverské kanály přemosťují linii fraktury CAVE: Také zde je pro kompletní stabilitu bezpodmínečně nutná remodelace Defektní hojení A: Zánět: hematom, chemotaxe/migrace, granulační tkáň B: Měkký kalus C: Tvrdý kalus D: Remodelace Obr. 2 Lamelární hojení v matrix Subperiostální hojení apozicí Implantát Obr. 2: Shrnutí typů kostního hojení: kontaktní hojení (vlevo), defektní hojení (vpravo) Obr. 3: Souhrn hojení subperiostálního implantátu Periost Spongiózní kost Kortikální kost Kontaktní hojení na rozhraní, pouze u vaskularizovaného materiálu Obr. 3 také silné vasoinduktivní faktory. Existuje mnoho přístupů k aplikaci růstových faktorů v klinické praxi, 45–53 avšak tato aplikace zůstane limitována pouze pro specifické problematické podmínky kvůli následujícím důvodům. Na jedné straně je ho- jení tkání limitováno aktivitou buněk, včetně již po- psaných fází hojení s buněčným rekrutováním, chemotaxí, deferenciací a produkcí specifické bu- něčné matrix, které nemohou být urychleny nad biologické limity a externí růstové faktory tedy ne- jsou relevantní i přesto, že určité efekty mohou být ukázány jak in vitro, tak in vivo. 17, 54 Na druhé straně faktem je, že aplikace růstových faktorů s sebou nese příslušné riziko karcinogenní transformace. 55, 56 Osteogenní vlastnosti se týkají kontinuity živoucích kostních buněk po transplantaci. To může být do- saženo malými kostními částečkami kombinova- nými s rychlou revaskularizací (např. částicová kostní augmentace), metodou press-fit při hojení spongiózy (klinicky nerelevantní v orální a maxilo- faciální chirurgii) a mikrovaskulárními transplantáty jako jsou fibulární štěpy. Hlavní převod signálů v kostních buňkách zahrnuje klasické hlavní ele- menty jako Ras a MAP kinázy, ale také Smad-de- pendentní cesty a integrin-asociovanou signali- zaci. 57–60 Smad-dependentní signalizace zahrnuje specifické druhé posly jako RunX2 a je složena implants 05 1 2018