Please activate JavaScript!
Please install Adobe Flash Player, click here for download
ePaper created 2018-02-28, 14:41:21 | version 1.38.0
| Výzkum Naše zkušenosti s technikou kostní piezochirurgie po 15 letech klinického používání nice čelistní dutiny. V literatuře uváděný výskyt perforace je mezi 14–56 % případů34. Řešení vzniklé perforace může být často jednoduché – využitím vstřebatelné membrány či síťky s hemostatikem, někdy je ale až nemožné – hlavně u těžce atro- fické sliznice. Piezochirurgie toto riziko významně při správném použití redukuje, a to hlavně v prů- běhu laterální antrostomie a během počáteční fáze uvolnění membrány34. V minulosti byla obtíž- nější elevace membrány pomocí existujících pie- zochirurgických elevatorií, neboť k dispozici byly pouze dvě varianty – jedna angulovaná pod úh- lem 90 a druhá pod úhlem 120 °. V současné době ale již máme k dispozici elevatoria ergonomická. Přesto není určitě chybou dokončit elevaci mem- brány manuálními nástroji a specializované kon- covky použít pouze v případě přítomnosti anato- mické překážky – např. septa v antru (obr. 2). Preparace štoly pro implantát pomocí piezochi- rurgie nemá určitě ambici nahradit klasický způsob preparace alveolu, neboť není možné preparovat univerzálními typy implantologických koncovek pro všechny existující typy implantologických sys- témů. Implantologický piezochirurgický set je ur- čen pro preparaci štoly zasahující do blízkosti prů- Obr. 2: Sinus lift Obr. 2 běhu nervus alveolaris inferior a dále pro preparaci v provedeném bone splitu. Pokud provedeme tě- mito koncovkami preparaci v laterálním úseku horní čelisti s omezenou nabídkou kostní tkáně na výšku, lze provést bezpečně i uzavřený sinus lift, neboť selektivní účinek implantologické koncovky minimalizuje riziko perforace sliznice čelistní du- tiny nad štolou. Poslední indikací je preparace štoly v linguální kompaktě mandibuly. Všichni jsme se dostali do situace, kdy snaha vypreparovat štolu pro implantát v laterálním úseku mandibuly a udr- žet přímý směr vrtáku je zmařena v okamžiku, kdy rotační nástroj sjede do prostoru, který mu klade menší odpor – tedy do spongiózní kosti – a výsled- 30 implants 1 2017 kem je linguální sklon dlouhé osy implantátu s nut- nou korekcí budoucí protetikou. Ve všech těchto si- tuacích je ale doporučeno ukončit preparaci štoly v její kortikální části vrtákem, jehož průměr odpo- vídá průběru implantátu, který budeme zavádět. Kvalita provedení bone splitu pomocí osteoto- mických koncovek nemá podle mého názoru kon- kurenci v žádné z historicky používaných technik. Bone split můžeme provést s minimálním odklo- pením okolních měkkých tkání a správnost jeho provedení kontrolovat hmatem přes sliznici. Tím je zajištěna kvalitní výživa operované oblasti poope- račně a výrazně je redukováno i riziko odlomení vestibulární lamely. Eventuální infrakce je krytá ne- porušeným periostem. U velmi tenkého alveolu dol- ní čelisti lze postupovat i ve dvou fázích, kdy při první operaci provedeme nářezy v místě budou- cího bone splitu a po odklopení mechanicky – např. osteoplastickou koncovkou – iniciujeme roz- voj fyziologické osteopenie při bazi splitu. Operač- ní ránu uzavřeme a bone split spolu s implantací dokončíme s odstupem přibližně šesti týdnů, kdy je kost k této proceduře připravena. Tento druhý výkon již provádíme opět s minimálním odklope- ním. Vzniklou štěrbinu většinou neaugmentujeme žádným materiálem, ke kostní regeneraci v ní do- jde spontánně. Odběr kostního štěpu je pomocí piezochirurgie možný v obou nejčastějších variantách, a to od zís- kání kostních pilin až po odběr větších kostních bloků. Kostní piliny mají za úkol vytvořit a udržet prostor pro osteogenezi a podpořit kostní regene- raci během kostního přenosu, podporují také tvorbu růstových faktorů a urychlují hojení kostí. Kostní bloky využíváme pro vyplnění větších de- fektů nebo pro fixaci fragmentovaného kostního transplantátu. Výskyt komplikací v odběrovém místě je dle našich zkušeností nízký, pooperační otoky a hematomy jsou minimální, po odběru jsme nezaznamenali trvalé poškození nervus alveolaris inferior. K přechodnému poškození ve smyslu pa- restezií došlo v případech, kdy odběr byl proveden ze zevní plochy těla dolní čelisti. Resorpce většiny štěpů byla minimální a získaná velikost štěpu byla srovnatelná s tou při použití tradičních technik. Dle řady studií je preparace větších kostních bloků pie- zochirurgicky obecně jednodušší a bezpečnější, je však časově náročnější25. Dle našich zkušeností se operací čas zásadně zkracuje s tím, jak se rozvíjejí zkušenosti operatéra, který tuto technologii pou- žívá. Maxilofaciální chirurgie Kromě dentoalveolární chirurgie se piezochirurgie stále více užívá i v oblasti maxilofaciální a kranio- maxilofaciální chirurgie, zejména v oblastech chi-