Please activate JavaScript!
Please install Adobe Flash Player, click here for download
ePaper created 2017-11-29, 13:31:10 | version 1.38.0
Rychlý vějířový expandér Tipy a trendy | Rychlý vějířový expandér: od prototypu „Pavouka“ k mini verzi Autor: Dr. Matteo Camporesi Transverzální anomálie představují v ortodoncii kli nické případy, které musí ortodontisté často řešit. Ty se mohou klinicky manifestovat zkříženým sku sem mono či bilaterálním, nebo mohou způsobo vat sagitální problémy jako například retruzi dolní fronty jako následek II. třídy. Z literárních pramenů se dozvídáme, že korekce těchto transverzálních vad je vhodné dosáhnout již během časné léčby 1–5. Léčba transverzálních anomálií uznává expanzi patra jako metodu bezpečnou, předvídatelnou a efektivní, a ukazuje se, že umožňuje korekci maxi lárního defektu u široké škály klinických stavů s mi nimální spoluprací ze strany pacienta. Z biologic kého úhlu pohledu, při rychlé expanzi maxily, která zahrnuje rozdělení obou polovin patra v mediopa latinální sutuře a následnou reorganizaci tohoto švu, je tato léčba efektivní během období růstu (prepubertálně) pokud je šev částečně interdigito vaný 6. U rostoucího pacienta tedy rychlá expanze představuje vhodnou ortopedickou terapii. V klinické praxi může u pacientů nastat potřeba léčby expanzí jen na úrovni špičáků, bez nutnosti řešit transverzální defekt chrupu distálně. V tako vém klinickém případě je nejvhodnější použít typ šroubu s vějířovým efektem, který v předozadním směru pracuje asymetricky. Klinický stav, který poukazuje na nezbytnost asy metrické expanze, a kde je vějířovitý expandér ide álním zařízením*, většinou nalézáme u pacientů s rozštěpem rtu a patra. Výsledná atypická anato mie patra je dána u těchto jedinců defektním vý vojem maxily. Asymetrické expanze ve tvaru vějíře může ošet řující lékař dosáhnout i prostřednictvím jiných apa rátů, jedním z nejčastěji používaných je Bihelix. Tento typ aparátu je charakterizován menší rigidi tou ve srovnání s rychlým patrovým expandérem a jeho management je zcela závislý na ošetřujícím lékaři. Jeho zvláštní elasticita, která z něj činí uni verzální přístroj, může být někdy nevýhodou ze jména při léčbě mladých pacientů, u kterých může nechtěně změnit tvar. Tyto biomechanické charak teristiky také usnadňují dentoalveolární pohyby na úkor skeletálního efektu. Vějířový šroub – „Pavouk“ (A0625-09) that is difficult to deliver optimally and efficiently Vějířový šroub byl navržený doktorkou Schellino a jejími spolupracovníky 7, 8 na oddělení maxilofaci ální chirurgie na Univerzitě v Turíně ve spolupráci s firmou Leone v roce 1995. První prototyp šroubu byl zkonstruován se 6 rameny, která připomínala pavouka, odtud pochází jeho název (obr. 1). Články publikované doktorkou Schellino a jejími spolupracovníky studujícími tyto aparáty byly dva: v prvním byli pacienti léčeni prototypem vějířo vého šroubu, ve druhém byli pacienti léčeni ko nečným expandérem se 4 rameny. V obou pracích v popisu dosažených výsledků autoři zdůrazňují jak dentoalveolární, tak i skeletální efekt, s důrazem hlavně na expanzi na úrovni špičáků a premolárů, zatímco efekt na úrovni molárů je minimální. Stejné výsledky, pokud jde o expanzi, jsou uvedeny v článku publikovaném Morcolongem a Solou 9, kteří používají aparát pro korekci anteriorních dis krepancí. Před nasazením expandéru doporučují zhotovení setupu na sádrovém modelu pro ově ření pozice šroubu v předozadním rozměru patra. Obr. 1: První prototyp šroubu byl vyroben pomocí elektroerozivního obrábění – na každé straně má 3 ramena – centrální rameno bylo odstraněno společně s modifikacemi při výrobě prototypu (Schellino at al., 1995) Obr. 1 ortho 2 2017 33 1