Please activate JavaScript!
Please install Adobe Flash Player, click here for download
ePaper created 2017-03-10, 10:33:07 | version 1.38.0
| Tipy a trendy Extrakce zubů Chirurgický zákrok musí být plánován na základě informací získaných při klinickém vyšetření paci- enta před výkonem. Samotný výkon by měl být vždy prováděn se zřetelem na minimální manipu- laci v oblasti mandibulárního kanálu. Důležité je pečlivě naplánovat přístupovou cestu, separaci zubu a techniku vyjmutí zubu. Existují stavy, za kte- rých je extrakce celého zubu spojena s nevyhnu- telným rizikem poškození nervu. Z toho důvodu lze přistoupit k úmyslnému ponechání části zubu v lůžku podle metody zvané koronektomie. Tento výkon byl jako plánovaný chirurgický zákrok před- staven před dvaceti lety. Jedná se o odstranění ko- runky zubu a ponechání kořene in situ. Metoda byla akceptována pouze s cílem minimalizovat ri- ziko poškození nervus alveolaris inferior. Četnost výskytu komplikací po koronektomii je srovnatelná s výskytem komplikací po chirurgických extrak- cích, ale s výjimkou výrazně nižší incidence poško- zení nervu. Je třeba zdůraznit, že jak separace, tak koronek- tomie mohou být provedeny pouze krátkou incizní ranou, i nezbytné množství odstraněné kosti při výkonu je nižší. Tím se snižuje četnost pooperač- ních komplikací. Nicméně koronektomii nelze pro- vádět u všech dolních třetích molárů ležících blízko mandibulárního kanálu a zajisté je kontraindiko- vána, pokud je zub kariézní nebo kořeny mají při- druženou patologii. U výrazně mezioinklinovaných a horizontálně retinovaných zubů bychom měli výkon zvažovat. Autor tohoto článku nedoporu- čuje odstranit kost distálně od dolního třetího mo- láru ani oddálení linguálního laloku se záměrem ochránit nervus lingualis, jelikož tyto úkony vedou ke zvýšení rizika poškození onoho nervu. Důraz by měl být kladen na vedení řezu – ten by neměl pře- sahovat distobukální polohu zubu. Budoucí náhrada zubu v místě po extrakci je dal- ším důležitým faktorem, na který je třeba myslet. Současný trend, jak z hlediska funkčního tak este- tického, je zavedení dentálního implantátu. Úspěš- nost tohoto ošetření ve velké míře závisí na do- stupnosti kvalitní kosti alveolárního výběžku v dostatečném množství. Proto je kriticky důležité nepoškodit alveolární kost v průběhu extrakce. Změny kosti na okrajích alveolárního hřebene jsou po extrakci nevyhnutelné, jelikož výška a šířka kosti po extrakcích zubů vždy podléhají objemovým změnám. Regenerace kosti probíhá pouze do úrovně alveolárního hřebene, výška alveolárního výběžku v průběhu hojení nikdy nevzroste. Bukální lišta má sklon se resorbovat, tím se posouvá hře- ben alveolárního výběžku linguálně a vestibulárně se často vytváří konkavita. Tyto změny se vyjádří úměrně k míře poškození měkkých a tvrdých tkání v průběhu extrakce. Další nepříznivý vývoj, který může nastat, je po- malá přestavba kosti v extrakčním lůžku z důvodu nedostatku funkční stimulace. Nedostatečně kva- litní kost alveolárního výběžku může do budoucna narušit stabilitu a funkci implantátu. Studie ukazují, že obnažení a odklopení mukoperiostálního laloku vytváří zvýšené množství osteoklastů uvnitř alveo- lárního hřebene. Z toho důvodu jsou přítomné větší resorpce a zmenšení objemu alveolárního vý- běžku po chirurgických nebo nešetrně provede- ných extrakcích. Prezervace alveolární kosti pro umístění dentál- ního implantátu může být dosaženo následujícími způsoby: vyvarovat se nadbytečného odstranění kosti a odhalení periostu během extrakce; využít operačních procedur k zachování alveolární kosti. Modifikace tradičních extrakčních technik nám umožňují se ve velké míře vyhnout či minimalizo- vat poškození kosti při výkonu. První modifikací je využití periotomů a luxátorů při extrakci zubů. Nástroje pozvolna rozruší perio- dontální vazy a rozšíří lůžko. Nedochází k praskli- nám či frakturám vnějších kostních lišt alveolár- ního výběžku, jak se tomu běžně děje při použití kleští nebo rozměrných pák. Při použití jemných periotomů a luxátorů se navíc často vyhneme nut- nosti odklopení mukoperiostálního laloku. Bez- pečné používání těchto nástrojů však vyžaduje ná- ležité proškolení, které by mělo být již součástí vysokoškolského studia. Vyplnění extrakčního lůžka kolagenovou pěnou může pomoci při stabi- lizaci sraženiny a brání jejímu uvolnění, v nepo- slední řadě urychluje hojící procesy a regeneraci kosti. Druhou modifikací je operační procedura umož- ňující prezervaci alveolární kosti. Jedná se přede- vším o vyplnění extrakčního lůžka různými osteo- induktivními či osteokonduktivními materiály, například autogenními, přírodními či syntetickými štěpy. Tyto materiály dávají oporu kostěnému lůžku, a tím zabraňují jeho kolapsu a resorpci kosti. Je však třeba poznamenat, že tento zákrok pouze zpomaluje poextrakční změny s cílem zvýšit úspěš- nost zavedení dentálních implantátů, ale nemůže je zastavit úplně. Po extrakci by měl být pacientovi vysvětlen prů- běh hojení a příznaky, které lze po daném typu chi- rurgického výkonu očekávat. Předepisování léčiv by se mělo ve většině případů omezovat pouze na nesteroidní protizánětlivé léky. Nerozvážnému předepisování antibiotik a používání plastických obvazů do extrakčních lůžek bychom se měli vyva- rovat._ kontakt Dr. Kamis Gaballah Studoval ve Velké Británii a Irsku. V současné době působí na postu docent se specializací v oboru orální a maxilofaciální chirurgie na Univerzitě vědy a technologie v Adžmánu, Spojených arabských emirátech. kamisomfs@yahoo.co.uk 16 ortho 1 1 2017