Dental Tribune Czech & Slovak Edition No.2, 2016

StomaTeam 2 | 2016 95 rurgickou léčbou, než se vůbec vyzkouší léčba pouze dentoalveolárními kompen- začními opatřeními. Vyzkoušet nejpr- ve kompenzační mechanismy v zubní oblasti by sice mohlo pacientovi ušetřit operační zákrok, současně ale může léč- bu zbytečně a riskantně prodloužit. Cílová skupina ortodontické chirurgie Velkou část pacientů dnes v ortodontické praxi tvoří dospělí lidé. Vedeni vysokými sociálně kulturními požadavky a přáním perfektní zubní estetiky se zvyšuje ocho- ta k úpravám vadného skusu. V případě dospělých mohou být skeletálně způso- bené vady řešeny konvenční ortodontic- kou terapií k plné spokojenosti pacienta jen vzácně, takže je nezbytná kombinace ortodontické a chirurgické terapie. Kazuistika Kombinovaná ortodonticky-chirurgická terapie vyžaduje nejen úzkou a cílenou spolupráci s čelistním chirurgem, nýbrž také absolutní přijetí plánu léčby pacien- tem nebo případně rodiči. Ošetřování je zdlouhavé a nelze vyloučit případné po- operační korekce. Pacient musí být bě- hem podrobného lékařského rozhovoru dostatečně poučen o rizicích kombino- vaného ošetření, měl by ale být zpraven i o rizicích neléčené dysgnacie, neboť vadná poloha skusu může vyvolat četné doprovodné symptomy, jako bolesti zad, hlavy až po chronické migrénové stavy. U výrazného dolichofaciálního typu ob- ličeje může docházet k pharyngeální tís- ni, jež se může projevovat obstrukčním syndromem spánkové apnoe (Hochban a kol., 1997). Pacientka prezentovaná v této kazuistice netrpěla nuceným progenním skusem pouze esteticky, ale také příjem potravy byl značně narušen (obr. 1a-g). Pacient- ka udávala, že například do jablka muse- la nakusovat obráceně tak, že používala dolní frontální zuby. Na bočním tele- rentgenovém snímku byl patrný a jasně viditelný rozsah progenie, takže v tomto případě nebude stačit pouhé posunutí dolní čelisti dozadu (obr. 2a a b). Před začátkem terapie byl stanoven roz- sah dysgnacie a s ní spojeného nuceného skusu pomocí nákusné dlahy, jež se nosí šest až osm týdnů, aby bylo možné zaru- čit určení fyziologické polohy kondylů. Následně proběhla ortodontická ko- rekce v dentoalveolární oblasti, jež byla v prezentovaném případě řešitelná pouze pomocí masivního nákusu pevně fixova- ného na premoláry a moláry. Nákusné dlahy umožnily odemčení zkříženého skusu ve frontě a vyklonění vpáčených řezáků v horní čelisti. Optimální pozice horní a dolní čelisti byla posouzena po- dle operace na modelech. Podle těchto modelů byla následně vyrobena dlaha a fixována v ústech během operace, aby bylo možné přenést předoperačně urče- nou fyziologickou pozici kondylů. Před- operační vyšetření pacientky ukázalo pacientku s fixními rovnátky v ústech a finální okluzí, jež byla možná jen díky masivním nákusným dlahám (obr. 4a a b). Je jasně patrné, že nákusy musely být navrženy tak, aby mohly být horní řezáky předoperačně vykloněny. Po úspěšné ortodontické přípravě před operačním výkonem si pacientku přebírá čelistní chirurg a plánuje osteotomie nut- né k posunutí čelistí. Zároveň se vytvoří Obr. 3a, b: Znázornění skusových bloků a dlahy pro osteosyntézu. Je zřejmé, jak obtížná musí být pro pacienta cesta až k samotné operaci. – Obr. 4a, b: OPG snímek po operaci a 1 rok po zákroku. Obr. 4a Obr. 4b Obr. 3a Obr. 3b

Dental Tribune Czech & Slovak Edition No.2, 2016

Přehled