| Kazuistika Oseodenzifi kace Oseodenzifi kace usnadňuje rozšíření alveolárního hřebene spolu s lepší stabilitou implantátů v horní čelisti: kazuistika s dvouletým sledováním Autoři: Dr. Ann Marie Hofbauer, Dr. Salah Huwais, USA V roce 1981 uvedl Dr. Albrektsson, člen týmu Dr. Brånemarka, že pro spolehlivou oseointegraci existuje šest fak- torů: materiál a design implantátu, jeho povrchová úprava, stav kosti, chirurgická technika a způsob zatížení im- plantátu (Albrektsson a kol., 1981). V roce 2004, o 23 let později, znovu zdůraznil nutnost zlepšení oblasti prepa- race, kdy řekl: „Zdá se pravděpodobné, že zlepšení chirurgické techniky bude představovat dobré vyhlídky pro zlepšení klinických výsledků“ (Albrektsson a kol., 2004). Kost je unikátní kombinací proteinových molekul a mine- rální struktury, které společně vytvářejí protichůdné vlast- nosti: tvrdost a přesto pružnost, lehkost a přesto pevnost (Seemen a kol., 2008). Protože je nehomogenní (nejed- notná), anizotropní (směrově nezávislá) a viskoelastická, je kost dostatečně pružná na to, aby bez selhání absorbovala energii a změnu tvaru (deformovala se), a přesto je schopna se tlakem rozšířit a tahem prodloužit. Pokud zatížení pře- kročí schopnost kosti se pružně deformovat, může se de- formovat dále a vlivem plastické deformace se trvale změ- nit (Matrin a kol., 2008). Chování kosti, pokud jde o „pevnost“ přímo souvisí nejen s její objemovou hustotou minerálů, ale také s charakterem jejího kolagenu (Lang a kol., 2002). Zachování tohoto ob- jemu tedy bude určovat stabilitu implantátu a jeho dlou- hodobou úspěšnost. Oseodenzifi kace je novou biomechanickou technikou preparace lůžka. Díky metodě preparace lůžka v neex- trakční oblasti, která zachovává kost a zlepšuje tak oblast implantace, dochází k nízké míře plastické deformace. Tato technika využívá technologii vícebřitých vrtáků pro denzifi kaci kosti (Versah™, LLC), která vytváří a rozšiřuje pi- lotní štolu bez exkavace významného množství kostní tkáně, a to prostřednictvím unikátní, vysoce kontrolova- telné, rychlé a efektivní procedury s minimálním zvýšením tepla. Design zúžení umožňuje chirurgovi upravovat tlak a irigaci, přičemž má v reálném čase jedinečnou hmatovou zpětnou vazbu, díky které je použití vrtáku pro denzifi kaci kosti pro každého zkušeného implantologa intuitivní. Pracuje-li vrták pro denzifi kaci při 800–1500 otáčkách za minutu proti směru hodinových ručiček, tedy v neřezném směru (v režimu zhutňování), vytváří tlak směrem dolů do- provázený stálou vnější irigací uvnitř osteotomie jemnou kompresní vlnu, která vede spolu se stlačováním drážkami vrtáku ke vzniku zhutněné vrstvy a autoaugmentaci okolní kosti za současného plastického rozšíření alveolárního hře- bene (Meyer, Huwais a kol., 2014). Vrtáky pro denzifi kaci se mohou otáčet i v řezném směru, tedy ve směru hodino- vých ručiček, kdy v případě potřeby provádí čistý řez kostí. Tato možnost dvojího využití umožňuje klinickou všestran- nost – může umožnit implantologovi autoaugmentaci ma- xilárního sinu a efektivní rozšíření jakéhokoli hřebene v kte- rékoli čelisti, a napomoci tak zvýšit stabilitu implantátu. Kazuistika: rozšíření hřebene horní čelisti se zavedením implantátů Pacientem byl 65letý muž s chybějícím zubem 13. Radio- logické a klinické vyšetření odhalilo značný úbytek tvrdých a měkkých tkání v důsledku resorpce alveolárního hřebene (obr. 1 a 2). Celková zdravotní anamnéza pacienta byla ne- významná. Stomatologická anamnéza zahrnovala chirur- gickou extrakci zubu 13 s augmentací za účelem zachování lůžka. Pacientovi byly vysvětleny možnosti ošetření s jejich potenciálními riziky a přínosy. V rámci konečného léčeb- ného plánu jsme došli k rozhodnutí použití zavedení jed- noho implantátu pro jednočlennou korunkovou náhradu. Pacient udělil souhlas k použití oseodenzifi kace místa pre- parace lůžka za účelem rozšíření hřebene s okamžitým za- vedením implantátu a v případě potřeby i s augmentací hřebene. implants 26 1 2020