tou v bukopalatinálním neboli horizontálním směru (šířka) a dochází k ní většinou na bukální straně al- veolárního výběžku.28 Schropp a kol. referovali, že dvě třetiny horizontální kostní ztráty probíhají bě- hem tří měsíců a jedna třetina probíhá během zbý- vajících devíti měsíců prvního roku po extrakci. 29 Průměrná redukce šířky alveolárního výběžku bývá udávána v hodnotách 5 až 7 mm během šestimě- síčního období, nebo 50 % během dvanácti mě- síců, po extrakci zubu. 29 Ztráta výšky alveolárního výběžku je menší: podle referencí kolem 1 mm bě- hem prvních šesti měsíců post extractionem. 20, 29 Pokud není časně po traumatu zamýšleno odebí- rání kostního štěpu a implantační terapeutický pří- stup, atrofi e alveolárního výběžku ve frontální části maxily s postupujícím časem pokračuje. Resorpce bukální lamely kompromituje anatomii bezzubého alveolárního výběžku a znesnadňuje zavedení im- plantátu do proteticky výhodné pozice. 31 I když je dentální implantát zaveden, jeho pevnost je bez přítomnosti bukální kortikální lamely redukovaná. Pomocí dvojrozměrné metody konečných prvků pro analýzu napětí v kompletně spongiózním (s ne- přítomnou kortikální lamelou) kostním modelu de- monstrovali Clelland a kolegové nízká napětí a vy- soká namáhání obklopující implantát. Když byla do modelu přidána tlustá kortikální kost, prokázal se signifi kantní efekt a zkorigovaná napětí a namáhání na implantát. D4 se vztahuje k prvním a druhým premolárům v maxilárním regionu a vzácně k prvním a druhým molárům. Ačkoliv není tato oblast přiřazována k maxilárním frontálním zubům horní čelisti, je stále primárním zájmem pro pacienta během konver- zace a úsměvu. Vedle dvou meziálních premolárů nejsou dva distální moláry považovány za samo- statnou třídu v této skupině, pokud není potřebný sinus lift díky standardní kostní kvalitě kolem zubů. Pokud jsou tyto implantáty jednou rekonstruovány, mají nejdelší oporu v kosti před maxilárními sinusy. Park, Hyo-Sang a kol. podali zprávu o tom, že den- zita kortikální kosti u alveolu v maxile se pohybo- vala přibližně v rozmezí mezi 810 a 940 HFU s výjim- kou maxilární tuberozity (443 HFU na bukální a 615 HFU na palatinální alveolární kosti) a mezi 835 a 1113 HFU u báze kortikální kosti s výjimkou tube- rozity (542 HFU). 33 Denzita kortikální kosti mandi- buly se pohybovala mezi 800 a 1580 HFU u alveo- lární kosti a 1320 a 1560 HFU u bazální kosti. Nejvyšší kostní denzita v maxile byla pozorována v oblas- tech špičáku a premolárů a nejnižší kostní denzitu vykazovala maxilární tuberozita. Hustota kortikální kosti byla vyšší u mandibuly než maxily a vykazo- vala progresivní přírůstek od řezáků k retromolární oblasti. D5, známá jako sinusová zóna, je bilaterální zó- nou alveolárního hřebene distální části maxily ulo- ženou při bázi maxilárního sinu od druhého pre- moláru po pterygoidní lamely. Při nahrazování chybějícího zubu nebo zubů (vzácně dvou premo- lárů a obvykle jednoho nebo dvou molárů) pro- střednictvím dentálních implantátů jsou v této ob- lasti určité společné znaky. Toto je často vztahováno ke stupni pneumatizace sinu a vertikálnímu kost- nímu defi citu, které mohou vyžadovat doplňkové chirurgické procedury v subantrální oblasti za úče- lem zavedení enoseálních implantátů. Tato bilaterální distální zóna maxily, která se roz- kládá od druhého premoláru po pterygoidní la- mely je lokalizovaná na bázi maxilárního sinu (ant- rum Highmori). Embryologicky tvoří tvrdé patro a alveolární processus maxily bariéru mezi maxilár- ním sinem a orální kavitou. Výška kosti mezi dnem maxilárního sinu a alveolárním hřebenem je v orální implantologii rutinně analyzována, pokud je uvažo- váno o distálních maxilárních implantátech. Navý- šení objemu sinu neboli jeho pneumatizace po ztrátě distálního zubu/zubů často vyžaduje verti- kální kostní augmentaci s procedurou sinus lift. Kost této oblasti je vedle toho známa tím, že má kompromisní kvalitu kosti (typ 3 a 4), která může zvýšit podíl selhání implantátů. Hlavní krevní záso- bení distální části maxily je zajišťováno z arteria al- veolaris superior posterior, arteria palatina maior et minor (všechny z arteria maxillaris), ascendentní fa- ryngeální větve arteria carotis externa a ascen- dentní palatinální větve arteria facialis. Poranění ar- terie alveolaris superior posterior během laterálního přístupu při subantrální augmentaci může způso- bovat krvácení, které vyžaduje koagulaci. Materiály a metoda Náhodně vybraný protetik bez jakékoli znalosti těchto kritérií byl požádán, aby z databáze složené z 1134 pacientů, kteří obdrželi 4800 dentálních im- plantátů od roku 2001 do 17. srpna 2015, vybral 100 pacientů a prezentoval je v této studii. Složky těchto pacientů obsahovaly panoramatické snímky a snímky počítačové tomografi e s kuželovým svaz- kem paprsků (CBCT, tabulka 1) pořízené během je- jich diagnostické návštěvy. Byla vykalkulována prů- měrná HFU náhodně vybraných 100 případů. Výsledky Hounsfi eldova jednotka: Údaje v tabulce 2, mimo analyzovaných 100 vzorků, demonstrovaly, že prů- měrná hodnota HFU byla minimální u D5 (213 HFU), následována D4 (528 HFU), D3 (561 HFU), D2 (599 HFU) a D1 (654 HFU) v uvedeném vzestupném uspořádání (obr. 1 a tabulka 2). 94 StomaTeam 2 | 2019