| Studie Řízená kostní regenerace kolem implantátů s periimplantátovými kostními defekty Celkem bylo zavedeno 75 dentálních implantátů: 28 maxilárních (9 frontálních, 19 distálních) a 47 mandibulárních (10 frontálních, 37 distálních). Do- šlo ke vzniku 77 defektů kolem 75 implantátů (73 dehiscencí, 4 fenestrace). Průměrné rozměry vý- sledných defektů dehiscence byly 1,97 ± 1,06 mm (rozsah: 1,5–8,0) na výšku a 3,29 mm (rozsah: 3,0–5,5) na šířku. Průměrné rozměry výsledných de- fektů fenestrace byly 2,75 ± 0,95 mm (rozsah: 2,0–4,0) na výšku a 2,1 mm (rozsah: 1,5–3,0) na šířku. Co se týče typu štěpu, 12 implantátů dostalo auto- logní kost a 63 dostalo směs se syntetickou kostí. Co se týče protetické rehabilitace, 21 implantátů mělo sólo korunku a 54 fi xní můstky a 28 protetic- kých prací bylo cementováno a 47 šroubováno. Hojení receptorového místa Dehiscence rány s membránovou expozicí v čas- ném pooperačním období se vyskytla v 5 augmen- tovaných místech u 5 pacientů. Tyto expozice ne- přesáhly průměr 3 mm. V těchto případech byl předepsán 0,2% chlorhexidinový gel pro aplikaci třikrát denně na exponovanou membránu po dobu 6 týdnů po operaci. Všechna místa reepiteli- zovala bez problémů. Míra úspěšnosti implantátu a periimplantá- tová ztráta marginální kosti Tři implantáty u 3 pacientů byly ztraceny, všechny ještě před zatížením, v rozmezí 1 až 3 měsíců. Všechny 3 implantáty měly dehiscenci kosti kolem implantátu o šířce a délce 2 mm. Dva pacienti byli muži s průměrným věkem 40–63 let a 1 žena ve věku 46 let. Všichni tito pacienti udržovali pravidel- nou ústní hygienu. Jeden byl nekuřák a 2 byli ku- řáci. Všechny neúspěšné implantáty byly umístěny do distálních oblastí (2 mandibulární a 1 maxilární) a nepřesáhly délku 10,0 mm a šířku 4,2 mm. Míra úspěšnosti implantátu na jednoho pacienta byla 94 % po 1 roce od zatížení. Průměrná periimplan- tační ztráta marginální kosti po 1 roce od zatížení byla 0,42 ± 0,31 mm (rozmezí: 0,1–1,9). Po 3 letech od zatížení nebyly ztraceny žádné další implantáty a podle kritérií Busera a kol. byly považovány za úspěšné.22 Průměrná ztráta marginální kosti po 3 letech od zatížení byla 0,50 ± 0,27 mm (rozmezí: 0,2–1,8). Nebyly zjištěny žádné významné rozdíly mezi mírou úspěšnosti a úbytkem kostní hmoty s ohledem na faktory pacienta (věk, pohlaví a kou- ření) nebo na proměnné implantátu (umístění, typ defektu, rozměry defektu, typ štěpu, protetický de- sign nebo expozice membrány). Všechna selhání implantátu se však vyskytla u pacientů s pravidel- nou ústní hygienou (100 %); tyto výsledky ukázaly mírnou tendenci k významnému vývoji, nicméně nebyly nikdy signifi kantní (hodnota P: 0,073). Diskuze Tato studie byla navržena tak, aby po minimálně 3 letech od protetického zatížení vyhodnotila míru přežití a úspěšnosti nezanořených implantátů s pe- riimplantátovými defekty kosti léčenými částicemi kostních štěpů a resorbovatelnými membránami v jednofázovém postupu. Výsledky této studie uka- zují, že přístup nezanořovat implantáty je provedi- telnou možností, pokud se v průběhu implantace z anatomických důvodů vytvoří defekty kosti ko- lem implantátu. Výsledky této studie jsou srovnatelné s výsledky studií na zanořených implantátech. 1, 4, 23, 24 V nedáv- ném systematickém přehledu Chiapasco a Zaniboni uvedli, že celková míra přežití implantátů s periim- plantátovými defekty léčenými řízenou kostní re- generací, bez ohledu na načasování implantátů, typ membrány a štěpových materiálů, byla 95,7 % (rozsah: 84,7–100) v průběhu sledovaného období, pohybující se od 1 do 9 let. 25 Pouze v 1 ze 7 studií zahrnutých do přehledu byly uvedeny nezanořené implantáty. 14 De Boever a De Boever studovali dlouhodobé výsledky nezanořených implantátů umístěných s xenogenním štěpem a neresorbova- telnou membránou, aby překryli velké defekty v jednofázovém postupu a zaznamenali 93,75% míru přežití a stabilní ztrátu marginální kosti po 5 le- tech každoročního sledování. 14 Neresorbovatelné membrány jsou stále považovány za zlatý standard v GBR, nicméně často hlášené problémy s měkkými tkáněmi, jako je expozice membrány a následné in- fekce, stejně jako potřeba odstranit membránu, vedly k vývoji a použití resorbovatelných mem- brán. 26, 27 Použití biologicky vstřebatelných mem- brán téměř vždy vyžaduje autologní kostní nebo deproteinizovaný minerál z bovinní kosti jako lešení pro membránu. 9 V této studii byly všechny defekty ošetřeny pouze samotným autologním kostním štěpem nebo v kombinaci se syntetickou kostí a re- sorbovatelnou membránou. Co se týče hojení receptorových míst, Blanco a kol. studovali 26 implantátů s periimplantátovými defekty léčených neresorbovatelnými membrá- nami kombinovanými s autogenními kostními štěpy nebo dekalcifi kovaným lyofi lizovaným alo- genním kostním štěpem a uvádějí, že v 11,5 % pří- padů došlo k expozici membrány, která vyžadovala předčasné odstranění. 23 V této studii došlo k mem- bránové expozici na 10 % augmentovaných míst. Tyto výsledky souhlasí s výsledky Juodzbalys a kol., kteří uváděli 5% míru expozice resorbovatelné membrány. 17 Periapikální rentgenové snímky lůžek neprokázaly při následném vyšetření po 3 letech žádnou kontinuální radiolucenci kolem implantátu. 10 implants 1 2019