dost dobré na to, aby „pohřbilo“ bakterie. Ve skutečnosti je za hlavní příčinu neú- spěchu endodontického ošetření pova- žována koronální mikroskopická netěs- nost (Saunders a Saunders, 1990). Dráhy, po nichž proudí detritus při kořenových výplních, jsou nepochybně zdroje bakte- rií, které způsobují selhání této metody. Ve studii in vivo, kterou provedl Nair (2005), byly meziální kanálky šestnácti dolních molárů s infikovanými kořeno- vými kanálky během jedné návštěvy en- dodonticky ošetřeny konvenčními tech- nikami a apikální části byly odstraněny chirurgicky za vytvoření chlopně a vy- hodnoceny pomocí světelné a transmisní elektronové mikroskopie. Ve většině pří- padů se zbytkoví mikrobi nacházeli v nepřístupných prohlubních, neopra- covaných oblastech hlavních kanálků, ve vedlejších kanálcích a zúženích uvnitř kanálků. Pokud postranní rozšíření zasahují do apikální části kanálku, potom odstranění bakterií a živin z těchto oblastí sníží bak- teriální zátěž a musí to být pro výsledek ošetření prospěšné. K překonání nedo- statků mechanické preparace v kanálcích nekruhového průřezu jsou navrhovány různé techniky, včetně obvodového opra- cování pomocí ručních i rotačních ná- strojů a použití rotačního kořenového ná- stroje se samočinnou kompenzací, který se uzpůsobí tvaru kanálku. U systému ko- řenových nástrojů se samočinnou kom- penzací se prokázalo, že jsou účinnější při čištění kanálků oválného průřezu, než konvenční rotační nikl-titanové nástro- je. Nicméně ve studii, kterou provedl De Deus a kol. (2011) u dolních špičáků, ani tato technika nevedla k úplnému vyčiště- ní kanálků. Tato studie prokázala, že ro- tační kořenové nástroje nebyly schopné se dostat do výklenků kanálků oválného průřezu a že chlornan sodný měl „ome- zenou schopnost kompenzovat nedostat- ky samotného opracování kořenovým nástrojem“. Studie dále naznačuje, že všeobecné mínění, že „kořenový nástroj tvaruje a irigační prostředek čistí“ je za- loženo spíše na zbožném přání než na experimentálních faktech. V souhrnném článku zpracovaném Metzgerem (2014) bylo zjištěno, že kořenový nástroj se sa- močinnou kompenzací nebyl schopen Obr. 3: Detritus nahromaděný po prepa- raci v zúžení mezi meziálními kanálky dol- ního moláru mezi nástrojem a stěnou kanálku (obr. 2). Výskyt zúžení je u horních i dolních prv- ních molárů velmi vysoký (von Arx, 2005). Tato zúžení jsou obzvláště náchyl- ná k hromadění stlačeného detritu po pre- paraci a nemožnost tyto oblasti účinně vyčistit je považována za hlavní příčinu neúspěchu ošetření kořenového kanálku, zejména pak u dolních a horních prvních molárů (obr. 3) (Hsu & Kim, 1997; Tam & Yu, 2002). Čím více detritu se stlačí, tím obtížnější je pro chemické přípravky, jako je chlor- nan sodný a hydroxid vápenatý, skrz toto rozhraní proniknout. Paque a kol. (2010) uvedli, že zhruba polovina detritu, který se nahromadí během preparace meziál- ních kanálků dolních molárů rotačními nástroji, v systému kanálků zůstane i po irigaci. endodontického ošetření Neúspěch v horních molárech bývá připisován ne- schopnosti nalézt a ošetřit kanálek mb2 (Weine, 1969; Wolcott a kol., 2005). Růz- né studie prokázaly přítomnost kanálku mb2 až u 90 % horních prvních molárů. Studie, kterou provedl Somma a kol. (2009), prokázala, že u 58 % zubů se mb1 a mb2 apikálně slučují do jednoho kanálku. U části těchto neúspěšných případů, u nichž byl kanálek mb1 nalezen, vyčištěn, dobře vytvarován a obturován, je třeba si po- ložit otázku, „Byl neúspěch způsoben nesprávným ošetřením apikální části ka- nálku mb1, nebo bylo příčinou to, že byl vynechán kanálek mb2 a zúžení mezi těmito dvěma kanálky?“ Nalezení a ošet- ření kanálku mb2 a současné opětovné ošetření kanálku mb1 často vede ke zho- jení. To naznačuje, že utěsnění není vždy preparovat úzká zúžení menší než 0,2 mm. V případě úzkého zúžení je pro- blém účinně dostat potřebné množství irigačního prostředku do velmi malých prostor, v nichž se během preparace stla- čil detritus. Nedávno představená nová koncepce kořenových nástrojů XP 3-D Finisher (Brassler, USA), které mění svůj tvar s teplotou, byla vyvinuta s očekáváním, že se nástroje vyrovnají s nepravidelnost- mi kanálku. Ačkoli mohou být užitečné při odstraňování měkkých tkání v kanál- cích nekruhového průřezu, mohou mít omezenou účinnost v situacích, kde jsou tkáně nebo výplňové kořenové materiály pevně přichycené ke stěně kořenového kanálku. Mezi četnými irigačními technikami, které jsou doporučované, jsou také ty zahrnující použití ultrazvukové energie. Ultrazvuk hraje svoji úlohu v endodon- cii již řadu let. Poprvé byla ultrazvuková preparace kanálku představena Rich- manem (1957) a v dalších letech bylo Obr. 3: Akustické mikroproudy vytvářené ultrazvukově aktivovaným nástrojem K-file v módě použití ultrazvukově aktivované- ho kořenového nástroje k broušení den- tinu v kořenových kanálcích. Tato tech- nika upadla v nemilost kvůli nedostatku kontroly nad vytvořenými výstupky, apikálním perforacím a zalamování ná- stroje (Lumley a kol., 1992). V 80. letech 90 StomaTeam 2 | 2017