Léčba traumat zubů Přehledové články | Jakmile jsou shromážděny všechny výše uve- dené informace, může být určena diagnóza a po- skytnuta náležitá léčba. Pokud není poraněný jedi- nec v záznamech praxe, všechny potřebné demografi cké informace by měly být získány oka- mžitě po příchodu pacienta, a ještě před jakýmko- liv posuzováním případu. V případě avulze a zubu mimo lůžko, by měl lékař okamžitě umístit zub do fyziologického roztoku či speciálního média (jako například Hank’s Balanced Salt Solution), mléka nebo sliny, pokud výše zmíněné roztoky nejsou k dispozici. Až když je zub bezpečně v roztoku, te- prve pak bychom měli začít získávat informace o pacientovi. Poté, co je pacient usazen na dentální křeslo, je nutné udělat rychlé zhodnocení centrál- ního nervového systému (CNS) ještě před pokroče- ním k dalšímu posuzování. Často je zubní lékař prvním poskytovatelem péče, který vidí pacienta po poranění hlavy (jaký- koliv úraz zubu je dle defi nice i úrazem hlavy) a proto musí zhodnotit riziko otřesu nebo krvácení do mozku. V metaanalýze bylo odhadnuto, že prevalence intrakraniálního krvácení po lehkém úrazu hlavy je 8 % a následné symptomy mohou být zpožděny o minuty až hodiny. 4 Nejčastějšími známkami vážného otřesu mozku nebo krvácení jsou ztráta vědomí nebo posttraumatická amné- zie, nevolnost/zvracení, výtok tekutiny z ucha/ nosu, situační zmatenost, rozmazané vidění nebo nestejnoměrné zornice a těžkosti při mluvení a/ nebo nezřetelná řeč mohou také indikovat zá- važné poranění. 5 Jakmile jsou u pacienta vyloučeny jakékoliv pro- blémy s CNS, měly bychom zhodnotit dentální trauma. Klíčem je získat srozumitelnou informaci o úrazu. Abychom toho byli schopni, musíme pro- vést pečlivá extraorální a intraorální klinická vyšet- ření a vhodné radiografi cké zhodnocení. Nové postupy od AAE doporučují u všech den- tálních úrazů, včetně fraktur korunky, provést je- den okluzální a dva periapikální RTG snímky s růz- nou laterální angulací. Pokud je k dispozici CBCT, mělo by být zvažováno u závažnějších poranění jako je fraktura korunky i kořene, alveolární fraktury a také u všech luxačních poranění. Navíc by měly být provedeny testy citlivosti na všech zubech, které prodělaly úraz a také na odpo- vídajících zubech v opačné čelisti. U mladých paci- entů jsou chladové testy doporučeny spíše než elektrické testy pulpy. 6 Oba testy by však měly být provedeny, a to zvlášť v případě, kdy není žádná re- akce na první test. Pulpa nemusí reagovat až několik týdnů po traumatickém poranění, takže by pulpální test měl být prováděn v každé kontrolní návštěvě až do doby, než je získána normální reakce. 7 Jakmile je potvrzena diagnóza a závažnější kom- plikace jako jsou problémy s CNS, čelistní a jiné ob- ličejové fraktury jsou vyloučeny, musí být zahájena pohotovostní fáze léčby. Cílem léčby dentálního traumatu by mělo být buď zachování nebo obno- vení pulpální vitality u traumatizovaného zubu. Zejména proto, že úrazy zubů se nejčastěji vysky- tují v předpubertálním nebo pubertálním věku, kdy zuby ještě nejsou zcela vyvinuty a vývoj ko- řene se bez vitální pulpy zastaví. Klinické příklady Traumata zubu mohou být rozdělena zhruba na dvě skupiny: fraktury a luxační úrazy. Fraktury jsou dále děleny dle typu na korunkové, korunkové a zároveň kořenové (korunko-kořenové) a koře- nové. Pokud je pulpa vystavena vnějšímu pro- středí, je fraktura defi nována jako komplikovaná, pokud není pulpa odhalena považuje se poškození za nekomplikovanou frakturu. Fraktury korunky První, co je třeba udělat u jakékoliv korunkové nebo korunko-kořenové fraktury, je pokusit se najít odlomený fragment zubu. S moderní bondovací technologií je možné znovu spojit odlomený frag- ment se zbytkem zubu, což je esteticky nejlepší ře- šení. Ještě před připojením fragmentu zubu musí být tloušťka vrstvy zubu mezi pulpou a povrchem zhodnocena radiologicky a klinicky. Pokud zbývá alespoň 0,5 mm dentinu, není nutno místo překrý- vat ochrannou podložkou. Pokud je stanoveno, že zbytkový dentin je méně než 0,5 mm široký, je do- poručeno překrýt oblast fraktury nejblíže u pulpy podložkou a tvarově přizpůsobit spojovací plochu fragmentu. 8, 9 Pokud byl fragment zubu držen v su- chu, měl by být rehydratován v destilované vodě nebo slině po dobu 30 minut před spojováním, což zvýší vazebnou sílu 10 (obr. 1a–c). V případě komplikované fraktury je cílem chránit pulpu vytvořením těsnicího uzávěru proti bakte- riím poté, co jsme se ujistili, že pulpální rána je čistá a veškerá zánětlivá tkáň je odstraněna. 11, 12 V dnešní době jsou dva nejlepší dostupné materiály na pře- kryv pulpy, a to kalcium hydroxid a MTA, 13, 14 ale no- vější biokeramické materiály se také zdají být slibné. Je doporučeno vytvořit 1–2mm rezervoár do pulpy pomocí vysokorychlostního diamantového brou- sku a hojného vodního chlazení umístit krycí mate- riál a pak buď znovu připojit fragment zubu nebo rekonstruovat korunku kompozitní pryskyřicí (obr. 2a–c). roots 1 2018 23