Dental Tribune Czech & Slovak Edition No.3, 2015

StomaTeam 3 | 2015 65 Interdisciplinární přístup v estetické stomatologii Dr. Sebastian Ercus, Belgie V současné stomatologii, kdy se snaží- me nabídnout našim estetikou se řídí- cím pacientům ty nejlepší komplexní stomatologické služby, se model péče přesouvá na celý interdisciplinární tým odborníků, kteří pracují společně pod vedením klinického koordinátora. Ten by měl být buď všestranně kompetent- ním praktickým zubním lékařem nebo specialistou s dalšími školeními mimo jeho/její specializaci. To mu/jí dá schop- nost propojit v jeden celek chirurgické, ortodontické, konzervativní a technické týmy, které budou spolupracovat v jed- notlivých sekvencích ošetření na míru přizpůsobených nejlepším zájmům a očekáváním pacienta. Výzvou je stanovení správné diagnózy a volba vhodného režimu ošetření. Za účelem splnění těchto cílů musí lékař do- držovat určité zásady a rozumět vztahům mezi zuby a přilehlými strukturami. Velmi užitečnými diagnostickými nástroji jsou posouzení správnosti pozice incizní hrany horního středního řezáku ve vztahu k dol- nímu rtu, správnosti poměru mezi šířkou a délkou zubu a úrovně gingiválního okra- je při úsměvu. Jako mnemotechnickou pomůcku je mož- né si zapamatovat pravidlo 42.2: (a) Když jsou rty v klidové poloze, měly by být vidět maximálně 4 mm horního středního řezáku (minimálně 2 mm, obr. 1). (b) Při úsměvu by měly být vidět maxi- málně 2 mm gingivy. (c) Při úsměvu by měla být vzdálenost od incizní hrany horního středního řezá- ku k dolnímu rtu maximálně 2 mm. (d) Střední třetina horního středního řezá- ku by měla být kolmá k okluzní rovině a incizní hrana by se měla této roviny dotýkat (± 0,5 mm, obr. 4). Správný poměr mezi šířkou a délkou hor- ního středního řezáku je 78 až 80 procent. Máme-li již zjištěnou pozici incizní hrany, můžeme určit pozici gingiválního okraje (obr. 5 a 6). Umístění gingiválního okraje by mělo být dosaženo v souladu se znalostí šesti pod- mínek vyskytujících se v dutině ústní, za různé etiologie a léčebných režimů: 1. Změněná pasivní erupce, kdy gingivální okraj během prořezávání zubu neustupuje na úroveň v blízkosti přechodu cementu a skloviny (CEJ). Z diagnostického hle- diska se gingivální okraj nachází vůči CEJ více incizálně. Možnosti ošetření závisí na množství připojené gingivy a pozici kos- ti vůči CEJ (obecným pravidlem je to, že biologická šířka by měla být minimálně 2 mm): Obr. 1: Úroveň viditelnosti horních středních řezáků v uvolněné pozici (2–4 mm u žen a 1–2 mm u mužů) – Obr. 2: Maximálně 2 mm od incizní hrany k dolnímu rtu při úsměvu, příklad 1 – Obr. 3: Maximálně 2 mm od incizní hrany k dolnímu rtu při úsměvu, příklad 2 – Obr. 4: Střední třetina horního velkého řezáku by měla být kolmá k okluzní rovině – Obr. 5: Vyhodnocení poměru mezi šířkou a délkou – Obr. 6: Změněná pasivní erupce. Sklovinu je možné obnažit pomocí gingivektomie během jedné návštěvy ordinace. Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4 Obr. 5 Obr. 6

Dental Tribune Czech & Slovak Edition No.3, 2015

Přehled