Dental Tribune Czech & Slovak Edition

www.dental-tribune.comročník 8, č. 1/2012 MK ČR E 16557, ISSN 1801-7096 Přehledný seznam vzdělávacích akcí www.dentalniakademie.cz O možných příčinách ortodon- tických anomálií se debatuje již od vzniku ortodoncie jako samo- statného oboru, ale můžeme tvr- dit, že odpověď byla nalezena? Různé ortodontické školy uvádí jako etiologické agens genetiku či vlivy environmentální. Všeo- becný konsensus říká, že pozici zubů ovlivňují spíše vnější vlivy, zatímco skeletální vývoj je určen geneticky. Genetické faktory Lauc et al. (2003) tvrdí, že genetic- ké faktory jsou při vzniku ortodon- tických anomálií zásadní a cituje několik dvojčecích studií. Výsledky sourozeneckých výzkumů však mo- hou být zavádějící – nezohledňují vliv sdíleného prostředí, který ve svém výzkumu popisuje Garn et al. (1979). Některé morfologické rysy se nic- méně zdají být pro příslušníky urči- tých rodin typické. Možným vysvět- lením je dědičná predispozice všech zvířat ke specifické svalové funkci. Wiley (1962) popisuje rituál páření koljušek tříostných a tvrdí, že „vzor a posloupnost jejich pohybů je stejně tak součástí genetické výbavy ryby jako tvar těla.“ Epidemiologické studie prokazují, že dědičnost ortodontických anomálií neodpovídá Mendelovým zákonům. Oproti tomu srpkovitá anémie, jak uvádí Mew (1986), se v některých populacích vyskytuje endemicky. Svému nositeli poskytuje částečnou imunitu proti malárii. Proto v loka- litách, kde je přínosem pro přežití, nalézáme její progresivní familiární a geografické rozšíření. Zahráváme si s pravdou? Aneb co víme o etiologii ortodontických anomálií Dr. Rohan Wijey USA U ortodontických anomálií neproka- zujeme progresivní typ jejich rozší- ření, každou jejich variantu nalézáme i v těch nejzapadlejších koutech svě- ta. Evoluční změny tohoto rozsahu by vyžadovaly miliony let, ne jednu generaci, mimoto co za genetickou výhodu by anomálie přinesla? Pokud tedy nelze aplikovat genetic- ký model na etiologii ortodontických anomálií, co je tedy jejich příčinou? Environmentální faktory Důkazy hovoří jasně ve prospěch environmentálních příčin. Weiland et al. (1997) při porovnání lebek rakouských mužů z 19. století se současnou mužskou populací zjistil, že radikální změny ve stravovacích návycích vedly u soudobé skupiny vyšetřovaných k výrazně většímu výskytu ortodontických anomálií. Corruccini a Lee (1984) nalezli vyšší počet malokluzí u čínských dětí narozených ve Velké Británii ve srovnání s jejich rodiči-přistěho- valci, kteří vyrůstali v méně rozvi- nutých zemích. Vzhledem k tomu, že genetické faktory se nezměnily, byl výskyt ortodontických anomálií u potomků připsaný na vrub stravě, předčasné ztrátě dočasných zubů z důvodu zubního kazu či ústnímu dýchání. Studie Corruccini a Beechera (1981, 1983, 1984) dále prokázaly, že měk- ká strava výrazně zvyšuje výskyt dentálních a skeletálních anomá- lií u krys, makaků a primátů. Je to pravděpodobně způsobeno nižším klidovým napětím žvýkacích svalů, což následně vede ke kompenzační hyperaktivitě mimických svalů ob- ličeje. Snad nejvýmluvnější je Harvoldova série experimentů na primátech, kde ústní dýchání prokazatelně způso- bilo řadu ortodontických anomálií, jako je větší výška obličeje, strmý sklon mandibulární linie, větší goni- ový úhel a další skeletální a dentální anomálie. Harvold shrnuje, že ústní dýchání bylo spouštěcím faktorem, ale je to abnormální svalová funkce, která anomálii způsobí. Ať už zastánci genetické či envi- ronmentální teorie neberou v potaz svalovou dysfunkci jako příčinu ma- lokluzí. Ukázalo se však, že textura a nutriční hodnota stravy má vliv na tonus obličejových svalů a ústní dý- chání způsobuje abnormální svalo- vou funkci. Dokonce z genetického hlediska se ve zvířecí říši prokazuje zjevná tendence k dědičnosti svalo- vé funkce (či dysfunkce). Beggův manifest z roku 1954 tvrdí, že absence písku v moderní stravě vede k menšímu opotřebení zubů aproximálně a následně ke vzniku stěsnání. I když Begg věřil, že ten- to environmentální faktor způsobuje stěsnání zubů, jeho teorie je založe- na na přesvědčení, že tvar čelistí je dědičný a neměnný. Curruccini (1990) tuto teorii posléze odmítnul. Vyjádřil se v tom smyslu, že Beggovy vlastní výsledky zpo- chybňují jeho teorii, protože výskyt stěsnání i míra atrice zubů se zvyšují s věkem. Přestože byla Beggova tvrzení za- mítnuta, dodnes slouží ortodontistům jako jeden z argumentů pro zkrácení zubních oblouků extrakcemi. Profil třináctileté dívky na obrázku (obr. 1) ukazuje málo vyvinutou dol- ní čelist, což je i příčinou zvětšeného incizálního schůdku. Viditelné napě- tí musculus mentalis také poukazuje na infantilní typ polykání, které spo- lu se zvýšenou aktivitou mentálního svalu je příčinou této skeletální ano- málie. Po šesti měsících používání myo- funkčního aparátu spolu s myo- funkční terapií došlo u této dívky k posunu dolní čelisti vpřed uvolně- ním svalového napětí a, jako malý bonus, ke spontánnímu vyrovnání dolního frontálního úseku (obr. 2). Navzdory důkazům je koncepce sva- lových příčin ortodontických ano- málií držena pod pokličkou. Kdyby byla všeobecně přijata, pak jsou z morálního hlediska velké změny v oboru nevyhnutelné. Ten čas již nastal. Poznámka redakce: Úplný seznam literatury naleznete na www.dental- tribune.com Obr. 1: Před léčbou, prosinec 2009 Obr. 2: Po léčbě, květen 2010