Please activate JavaScript!
Please install Adobe Flash Player, click here for download

Dental Tribune Czech & Slovak Edition

21 Z rozsáhlého přehledu o proble- matice recidivy, který zahrnuje odborné studie za posledních 40 let (Bondemark et al., 2007), vyplývá, že veškerá debata na toto téma se soustřeďuje především na použitý systém retence a jeho efektivitu. Jednou z nejdiskutovanějších otá- Recidiva: problém, o kterém se nikomu nechce diskutovat Recidiva zůstává Achillovou patou ortodoncie, ale je skutečně tak těžké se o ní bavit? zek v ortodoncii je fakt, zda jsou účinnější fixní nebo snímatelné retainery. To nevěstí nic dobrého o budoucnosti našeho oboru. Další výzkum musí být zaměřen přede- vším na příčiny recidivy a násled- ně na její prevenci. Co doopravdy víme o příčinách re- cidivy na základě současných zna- lostí? Rozsáhlý souhrn literatury (Blake a Bibby 1998) rekapituluje faktory, které mohou mít vliv na stabilitu léč- by. Jsou to: změna tvaru zubního oblouku• parodont a gingiva• rozměry dolních řezáků• další růst• třetí moláry• neuromuskulární složka• Rozšířený je mylný názor, že ortog- nátní chirurgie je konečným řešením při léčbě skeletálně podmíněných malokluzí. Je tomu opravdu tak? Proffit et al. (2007) shromáždil na toto téma impozantní množství dat, zahrnující více než 100 výzkumů, celkem 2264 pacientů. Lze z nich vyvodit, že jako „stabilní“ je možné označit pouze posun maxily vpřed, ačkoli i při tomto zákroku můžeme až u 20 % pacientů očekávat „mír- nou recidivu“ (která může být „po- tenciálně klinicky významná“). Stu- die dále popisují posuny horní čelisti směrem kaudálním a mandibulární setback jako “problematické“. Bě- hem jednoho roku u 66 % pacientů s kaudálním posunem horní čelisti můžeme diagnostikovat „klinicky významnou“ recidivu. U pacientů s posunem mandibuly vzad (set- back) byl výsledek obdobný, s reci- divou až v 50 % léčených případů. Není-li ani ortognátní chirurgie účinným prostředkem proti recidivě, který z výše zmíněných faktorů je tedy schopen tvarovat a remodelovat kost? „Vždy, když funkce svalů není v rov- nováze se skeletem, poddá se kost,“ píše Graber ve své klíčové práci z roku 1963 na téma vlivu svalů na malformace a malokluze. Chang et al. (2006) v nedávné studii považuje sílu svalů za hlavní faktor způsobující recidivu po mandibu- lárním setbacku. Shapiro (2002) na téma léčby otevřeného skusu uvádí, že vysoce nestabilní výsledek této terapie, ať už s nebo bez chirurgic- kého zákroku, je způsoben nejčastěji vlivem „nedostatečné adaptace ja- zyka“. Pepicelli et al. (2005) ve své studii o působení svalů dokládá, že poloha a funkce obličejových a man- dibulárních svalů mají „zásadní vliv“ na uspořádání a stabilitu zubních ob- louků. Řadí sem také dysfunkční po- lykání a nesprávnou pozici jazyka. Vyzdvižení „svalové funkce“ ale automaticky neznamená preferenci funkčních aparátů a zavrhnutí apará- tů fixních. Navzdory faktům většina tradičních obhájců fixních aparátů zcela ignoruje vliv svalstva, naopak zastánci funkčních aparátů neustále zdůrazňují vliv svalové funkce. Překvapivě častým a naprosto myl- ným názorem rozšířeným mezi orto- dontisty je, že funkční aparáty jsou obdobou myofunkčních aparátů. Ve skutečnosti jsou myofunkční aparáty pravým opakem těch funkčních, jak ve smyslu základních principů jejich kotvení, tak i mechanizmu působení. Funkční aparáty pouze rozšiřují hor- ní čelist a dolní čelist posunují vpřed, aniž by jakkoli upravovaly funkci měkkých tkání. Myofunkční aparáty Dr. Rohan Wijey BOralH, Grad Dip Dent (Griffith) strana 22