Dental Tribune Czech & Slovak Edition

www.dental-tribune.comročník 7, č. 1/2011 MK ČR E 16557, ISSN 1801-7096 ligatury ankylotické zuby speciální dentální implantáty kostní dlahy (miniplate) patrové implantáty Straumann orthosystem Mid-plant BoneAnchor epitetické implantáty Mondeal Ortho-Correct kranio-maxilo-faciální chirurgické kostní dlahyminiimplantáty a minišrouby Skeletální kotvení S ohledem na nepřeberné množ- ství publikací, kurzů a reklamních materiálů na dané téma se může zdát, že používání miniimplantátů je celkem běžné. Po položení ně- kolika otázek odborné veřejnosti a jejich zodpovězení, je zjevné, že realita je zcela jiná. Zřejmě exis- tují pádné důvody, proč se mini- implantáty v mnoha praxích stá- le ještě standardně nepoužívají. Tímto článkem chtějí autoři pod- pořit ortodontisty, kteří váhají vy- užít miniimplantáty ve své praxi, poskytnutím přehledu zkušeností a nových poznatků v této oblasti. Kotvení – obecné zákonitosti Pohyb tělesa vyžaduje kotvení ve formě opory ve směru opačném. Síla potřebná pro pohyb působí jak na těleso, tak na kotevní jednotku. Třetí Newtonův zákon (1687) říká, že působení těles je vždy vzájemné a proti každé akci působí stejně vel- ká reakce opačného směru. V or- todoncii to znamená, že v případě posunu jednoho zubu síla působí na všechny okolní zuby začleněné do fixního aparátu. K pohybu dochází i v kotevní jednotce. Rozsah pohybu a protipohybu je závislý na kotevních možnostech (kapacitě) jednotlivých zubů, tj. na počtu a délce jejich kořenů, velikos- ti povrchu kořene a struktuře okolní kosti. Míru kotvení je možné rozdělit do tří kategorií: 1. minimální kotvení 2. střední kotvení 3. maximální kotvení Tyto tři kategorie lze popsat na pří- kladu běžné retrakce špičáku po ex- trakci prvního premoláru (Obr. 1). V případě minimálního kotvení tvoří kotevní jednotku individuální zuby. Na obr. 1a je vidět, že samotný pre- molár není pro distální posun špičá- ku dostatečným pilířem. Premolár se vlivem působící síly posunuje mezi- álně. Na obr. 1b je ukázáno, jak se vytvoří dva ekvivalentní kotevní segmenty. V tomto případě je síla akce i reakce vyrovnaná; výsledkem je reciproční posun zubů. V případě maximálního kotvení (obr. 1c) je laterální skupina zubů zajiště- na a stabilizována pomocí miniim- Miniimplantáty: ústřední bod ortodontické praxe Dr. Björn Ludwig, Dr. Bettina Glasl, Dr. Thomas Lietz a Prof. Jörg A. Lisson plantátu. Špičák je možné distálně posunout v celém rozsahu mezery, protože sílu reakce úplně vstřebává vytvořená kotevní jednotka. V kotvení dále hraje roli jeho lo- kalizace Dentální nebo desmodontální kot- vení: ● použití pomocných intraorálních prvků (Nanceho kotevní deska, transpalatinální oblouk, lingvální oblouk, lipbumper) ● modifikace fixního aparátu (bukální torze kořenů, zblokování zubů) ● začlenění zubů protější čelisti (intermaxilární elastické tahy II. nebo III. třídy) Extraorální kotvení: ● headgear ● obličejová maska Intraoseální kotvení: ● dentální implantáty, miniimplan- táty, atd. Tento článek se zabývá pouze kot- vením v kostních strukturách. Ter- míny skeletální nebo kortikální kot- vení jsou v tomto textu synonyma. Historie a přehled skeletálního kotvení Kortikální kotvení má své kořeny v neúspěšném Gainsforthově pokusu z roku 1945, při kterém byly do če- listi zavedeny šrouby coby zatížené kotevní prvky. Neúspěšných bylo i mnoho dalších pokusů a na konci 70. let se tato metoda stala obsolent- ní. Od roku 1980 se tímto tématem za- čaly znovu zabývat různé výzkumné skupiny (jako např. Creekmore, Ro- berts a Turley2–7 ). Creekmore poslé- ze zveřejnil první klinicky úspěšné ošetření pacienta touto metodou. Existuje mnoho možností skeletál- ního kotvení (Obr. 2), můžeme sem zahrnout (arteficiálně či patologicky) ankyotické zuby, systémy vyvinuté na základě “miniplate” běžně pou- žívaných v maxilo-faciální chirurgii a využití protetických implantátů. Prvními, kdo představili implantolo- gický systém dočasných kotevních zařízení pro ortodoncii, byli Wehr- beim a Glatzmaier (Orthosystem, Straumann8–10 ). Jejich ortodontické implantáty, které zahrnovaly také Midplant (HDC), se zaváděly pře- vážně do patra. Tato metoda se uká- zala být jak bezpečnou, tak i úspěš- nou. Část I. ze VI: Základy a historie kotvení – výběr šroubů Obr. 1a Obr. 4a Obr. 5a Obr. 1b Obr. 4b Obr. 3a Obr. 3b Obr. 1c Obr. 2: Přehled možností skeletálního kotvení – Obr. 3a, 3b: Klinický pří- pad léčený pomocí dvou miniimplantátů: uzavření mezery (3a) a napřímení zubu 37 (3b) – Obr. 4a, 4b: Uzavření jednostranné mezery v levé polovině dolní čelisti. Miniimplantáty zabránily nežádoucímu očekávanému posunu středové linie. Obr. 1a-c: Po extrakci prvního premoláru je třeba do mezery posunout špičák; výsledky při a) minimálním, b) středním nebo recipročním a c) maximálním kotvení. Obr. 2 strana 20 Obr. 5a-5h: Osm příkladů z více než 700 různých forem prodávaných miniimplantátů: a) Ortho easy (Forestadent), b) Aarhus Mini Implant (Medicon), c) AbsoAnchor (Dentos), d) Dual-Top (Jeil edical), e) LOMAS (Mondeal), f) Osas (Dewimed), g) Spider Screw (HDC) a h) tomas-pin SD (Dentaurum). Obr. 5b Obr. 5c Obr. 5d Obr. 5e Obr. 5f Obr. 5g Obr. 5g